Rozhovor s Miroslavem Olejniczakem – dlouholetým srdcem klubu FK ISMM Město Albrechtice

Už šestnáct let patří Miroslav Olejniczak mezi nejdůležitější postavy FK ISMM Město Albrechtice. Jako sekretář klubu má na starost veškerou administrativu, účetnictví, granty a další nezbytné záležitosti, bez kterých by klub nemohl fungovat. Na domácích zápasech mužů ho fanoušci znají také v roli pořadatele. Jeho práce sice není vždy vidět na hřišti, ale bez ní by žádné utkání, tabulka ani body vůbec nebyly. Miroslav je zkrátka žijící legenda albrechtického fotbalu.

1. Miroslave, vzpomeneš si, kdy a jak začala tvoje cesta ve fotbalovém klubu Město Albrechtice?

V FK ISMM Město Albrechtice jsem začal, pokud si vzpomínám, někdy v roce 2009. To mě oslovil jeden skvělý člověk a kamarád, který už bohužel není mezi námi, Roman Boček. Chtěl pomoct ve vedení klubu hlavně s administrativou.

2. Jak dlouho už působíš na pozici sekretáře a co tě k této roli původně přivedlo?

Na pozici sekretáře působím de facto od samého začátku (si teď uvědomuji, že je to již 16 let) a právě šlo pomoci v té administrativě, tenkrát se vše muselo řešit ještě tužkou, registrace a fotky jako kartičky, zápisy ručně, atd… Ještě, že v těchto věcech doba pokročila a lze většinu těchto záležitostí řešit elektronicky. Těsně po mém nástupu k FK také přišla doba, kdy se neměl kdo starat o pokladnu a účty FK, tak i v této záležitosti jsem tuto agendu převzal. Další náročnou činností je zpracování různých žádostí o granty pro klub a hlavně pak precizní a bezchybná vyúčtování, protože bez těchto by klub asi nefungoval. Je to taková ta, myslím, pro široké okolí neviditelná činnost u fotbalu (není vidět skóre, body, tabulku…), toto chápem jen nejbližší okolí pracovníků ve výboru FK.

3. Hrál jsi v minulosti také aktivně fotbal? Pokud ano, kde a na jakém postu?

Ano, jako hráč fotbalu jsem začal v 6 letech, tenkrát za Sokol Bohušov, kde jsem jako dítě vyrůstal a hrál za žáky. Poté malou chvíli jako dorostenec v Osoblaze. V dospělosti jsem odešel pracovně do Jihlavy, kde jsem si zahrál za tehdejší okolní obec Nadějkov. Také malou kopanou v Jihlavě. Vždy jsem většinou hrál na postu záložníka.

4. Když se ohlédneš zpět, které období ve tvém působení v klubu považuješ za nejvýznamnější nebo nejhezčí?

Těch období bylo několik. Velmi jsem si užíval období, kdy v mládeži tenkrát ročníky 1996–1998 „vykopali“ krajský přebor (kde hrál i můj starší syn), na utkání jezdil plný autobus fanoušků, hlavně rodičů, a s těmito ročníky i za účast na mezinárodním turnaji v Maďarsku.

Dalším takovým obdobím byla de facto krize u mládeže (už si přesně nepamatuji rok), kdy jsme neměli s kým hrát, trénovat a objevil se jako z čistého nebe Honza Holouš, který s naší pomocí tuto situaci zachránil.

Obrovským významem pro mě také bylo a zůstává, že jsem se už zde seznámil s panem Josefem Zíklkem, ikonou našeho klubu, a jeho obrovské zkušenosti a také skvělá úzká spolupráce s Romčou Bočkem. Tyto pro mě obrovské osobnosti a kamarádi navždy zůstanou v mém srdci.

5. Jak se podle tebe klub od tvých začátků až do dneška proměnil?

Když to zhodnotím za těch cca 16 let, tak proměna je úžasná. Vychovalo se spousta mladých hráčů, kdy i někteří si ten fotbal vyzkoušeli v těch skoro nejvyšších soutěžích.

6. Co je podle tebe na fungování FK ISMM Město Albrechtice nejtěžší a co naopak nejvíc naplňující?

Upřímně? Nejtěžší je dnes shánět financování. Protože je to vše dnes bohužel hlavně o penězích. Bez financí dnes není nic. Proto se musíme starat a žádat o různé možné granty a oslovovat případné sponzory.

Na druhou stranu, pokud se toto daří, pak mě těší vidět spokojenost na tvářích našich malých fotbalistů, že mají vybavení, které k fotbalu potřebují. A toto se týká samozřejmě i těch starších. A co mě osobně naplňuje? Asi když vše funguje jak má.

7. Můžeš prozradit nějakou zajímavou nebo vtipnou historku, kterou jsi jako sekretář za ta léta zažil?

Za tu praxi musím vždy vzpomenout na to, jak jsem Josífka Zíkla učil v jeho „požehnaných“ letech na počítači (a dodnes smekám!). Zde byly chvíle, kdy Josef třeba po 2 hodinách mojí snahy se zvedl a najednou vytáhl někde „zašitý“ psací stroj a vše raději přepsal právě na tom starém psacím stroji (smích).

8. Jak vidíš současný stav našeho klubu – ať už v mládeži, nebo v mužích?

Dnes si velmi vážím, že dle mého názoru máme velmi dobrý tým trenérů u mládežnických mužstev vedený Honzou Holoušem a také jsem rád, že se vrátil Gusta Santiarus k mužům. U mládeže je to s hráči vždy jako na houpačce, kdy mnohdy nám chybí určité ročníky. U mužů kvituji zapojení dorostenců do mužstva. Také jsem velmi potěšen, že na pomoc do vedení klubu přišli kluci z Krnova. Je to pro náš klub velký přínos.

9. Kam by měl podle tebe klub v příštích letech směřovat, jaké jsou tvoje představy o jeho budoucnosti?

Základem je dle mého názoru mládež. Přál bych si, abychom byli schopni vždy vychovávat mládež od útlého věku a tím byl základ do budoucna pro ty dospělé.

10. Co bys chtěl vzkázat hráčům, trenérům, fanouškům i všem lidem, kteří s klubem žijí?

Všem našim trenérům chci velmi poděkovat za jejich nelehkou práci a rodičům těch našich mládežníků za jejich podporu. Všem hráčům děkuji za vzornou reprezentaci našeho klubu, ale i města. Všem členům výkonného výboru v čele s předsedou chci poděkovat za skvělou spolupráci při řízení celého FK. A v neposlední řadě díky našim fanouškům, že si vždy najdou cestu na naše utkání, protože bez nich by to nešlo.