‚‚Prosím kluky, ať mi ten sen splní". Kapitán Partyš před jubileem

Rozhovor nám tentokrát poskytl Zdeněk Partyš – kapitán našeho týmu, který se blíží ke stovce odehraných zápasů v žlutočerném dresu. Se “Zdenou” jsme si povídali nejen o této metě, ale také o jeho trenérské roli, fotbalovém kempu pro děti, který bude pořádat ve spolupráci s našim klubem a také touze po postupu. Zdena oblékal dres Zbrojovky Brno, jeho srdce patří Opavě, ale teď už je navždy spojen také s našim klubem. 

1. Zdeňku, blížíš se ke 100 odehraným zápasům v našich žlutočerných barvách. Jaký to pro tebe má význam?

Je to jen číslo, ale jde vidět, že jsem v Albrechticích spokojený a baví mě to.

Zažil jsem toho v Al hodně a díky tomu se vytvořil vztah. Po Opavě je to moje srdcovka.

2. Když se ohlédneš zpět – vzpomeneš si na nějaký zápas, který byl pro tebe v našem dresu opravdu výjimečný?

Přijde mi, že asi každý.

Vždy se totiž něco stane. Ale jedno utkání v pozici gólmana bez náhradníka v Libhošti – na ten asi nezapomenu.

A taky doufám, že ten za měsíc poslední s Vítkovicemi.

3. Kromě hraní za náš tým také trénuješ divizní rezervu Opavy. Jak náročné je skloubit tyto dvě role?

Jsem rád, že mě to skoro pokaždé vyjde a můžu na zápas přijet – to je pro mě důležité.

O víkendu se nenudím, rozloučím se s rodinou v pátek na večer a potkáme se v neděli večer. Ale přes to nejede vlak. Fotbal je droga a potřebuji být na hřišti.

4. Jak tě trénování ovlivňuje jako hráče – posouvá tě to i na hřišti?

Jsou dvě roviny. Z pozice stopera mě to ovlivňuje hodně a mám dokonalý přehled a zpětnou vazbu směrem k béčku, protože vnímám situace, které mě nejvíce dělají problémy, a přenáším to na hráče směrem do Opavy – co asi bude platit na obranu soupeře.

A ta druhá – jsem profesionální trenér a jsem hodně na očích, a někdy se na hřišti chovám ne úplně tak, jak bych měl. Ale bohužel, když se dostanu do emocí, je se mnou zle a neznám bratra.

5. V létě chystáš fotbalový kemp pro děti v našem městě. Co tě k tomu vedlo a na co se mohou děti těšit?

Pořádám už asi 7 roků camp v Brně a jednou jsem si řekl – proč to nezkusit v Albrechticích.

Doufám, že to byl dobrý nápad a děti budou mít radost. Dělám to pro ně. Mám ten region rád a zaslouží si tyto akce.

Těšit se můžou na fotbal od rána do večera – tak, jak to bylo za nás. To je můj cíl, a samozřejmě i to, že se něco nového naučí.

6. Jak důležité podle tebe je, aby se děti věnovaly fotbalu už od útlého věku?

Mám rád všestrannost – opět se opakuji, jak to bylo za nás. Hokej, fotbal, tenis, basket, lezení na stromy – to vše by děti dnes měly dělat.

Je to velké téma, myslím si, že děti nemusí hrát jen fotbal, ale aby měly hlavně pohybovou kulturu, jak já říkám.

A jestli začneš v 5, 8, 10 – není rozhodující. Já začínal v 5. třídě fotbal, předtím jsem hrál tenis závodně a ničemu to nevadilo.

7. Máš nějaký osobní tréninkový rituál nebo rutinu, které se držíš před zápasem?

Ano, mám. Vždy si jdu na hodinu lehnout. Vždy jsem to tak dělal a dělám to i teď.

A vždy potřebuji pod dresem termoprádlo stejné barvy jako dres. Dělám to tak už 20 let.

8. Kabina tě zná jako lídra. Co podle tebe dělá dobrého kapitána?

Těžká otázka.

Kluci mě znají – já nerad prohrávám a nerad dostávám branky. Pak je to se mnou zlé. Někdy se hráčům musím omluvit, někdy celé kabině, jak jsem vyváděl.

S Piští jsem rozbil kabinu, prokopl dveře, ale cestou domů jsem se uklidnil a musel jsem se všem omluvit, i předsedovi.

Nevím, jestli jsem lídr ani správný kapitán – dělám věci, jak je cítím. Vlastně já už fotbal ani nehraju pro sebe. Chci úspěch pro Albrechtice a pro hráče, ať jdou výš. Vím ale, že je to se mnou někdy složité a jsem idiot, ale hráče mám hrozně rád a na hřišti jsem tam pro ně.

9. Letos se hodně mluví o možnostech postupu. Jak vidíš naše šance a co bude klíčové pro úspěch?

Hrozně bych chtěl…

Myslím na to každý den. Uvidíme, musíme vše vyhrát a jsme tam.

Bude to náročné na psychiku – už teď vidím, že to máme v hlavách. Klukům věřím a našemu týmu taky. Chtěl bych to i pro Romana Bočka, který už u toho nemůže být s námi.

Vím, že nechají na hřišti vše. Já jsem jim říkal, že je prosím, ať mi ten sen splní – pak můžu v klidu skončit.

10. A nakonec – co bys vzkázal fanouškům, kteří nás podporují v každém zápase, doma i venku?

Je to až neuvěřitelné, v jakém počtu chodí. Opakuji se – zažil jsem zlé časy a tohle je výsledek dobré práce kluků, hráčů, trenérů a vedení.

Mám z toho upřímně radost.

Fotbal se hraje pro fanoušky a my chceme těm našim udělat radost v podobě postupu a oslavit to pak s nimi.

A my držíme palce, ať ta stovka brzy cinkne – a třeba i ten vysněný postup!