Gustav Santarius: Chceme být jedna velká rodina a posouvat klub dál

Po úspěšné sezoně, která znamenala návrat FK ISMM Město Albrechtice do krajského přeboru, jsme si k rozhovoru pozvali jednoho z hlavních strůjců postupu – trenéra Gustava Santariuse. Ten mluví nejen o emocích po vítězství v 1. A třídě, ale také o spolupráci s Janisem Busiosem, důležitosti týmové chemie, svém návratu domů i o plánech na další sezónu.

Gustave, velká gratulace k postupu! Jaké emoce v tobě převládaly po vítězství v 1. A třídě a návratu do krajského přeboru?

Děkuju! V první řadě bych chtěl poděkovat úplně všem, kdo se na tom úspěchu podíleli – realizační tým, výbor, hráči, fanoušci, sponzoři, holky v bufetu… Každý má na tom svůj díl a tvoříme jednu skládačku. Chceme být jedna „velká rodina“, mít radost z toho, co děláme, a hlavně si to užívat. Emoce byly obrovské, cítil jsem tíhu okamžiku – věděl jsem, že pokud bychom nepostoupili, hodně kluků by odešlo do vyšších soutěží a stavěli bychom tým od nuly. To by byl běh na dlouhou trať, takže jsem si fakt přál, ať to vyjde.



S Janisem Busiosem a celým týmem jste vytvořili silnou partu. V čem byla letos vaše největší síla?

V partě. To je podle mě klíč ke každému úspěchu. Vždycky stavím tým tak, aby držel pohromadě. Když někdo narušuje chemii v kabině, nechci ho v týmu. Letos jsme měli skvělou soudržnost, opírali jsme se i o zkušené hráče, kteří se v krizových chvílích nerozklepali. To dělá rozdíl.



Jak funguje spolupráce s Janisem?

Jsem moc rád, že tu je. Nejen že na to nejsem sám, ale zároveň máme mezi sebou důvěru – radíme se, každý má svůj pohled, a společně z toho „upečeme“ sestavu. Je fajn slyšet i jiný názor a mít vedle sebe parťáka, který ví, o čem fotbal je.



Do Albrechtic ses vrátil po štacích v Karlovicích a Krnově. Co tě přimělo znovu obléct „albrechtický dres“ jako trenér?

Abych řekl pravdu, po konci v Krnově se mi moc do ničeho nechtělo. Byl jsem zklamaný a potřeboval jsem pauzu. Pak mě oslovil předseda, jestli bych nepomohl. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou, ale tím, že je to doma a nemusím nikam jezdit, jsem nakonec kývl. Začal jsem zvolna, ale teď už lítám naplno a snažím se, aby klub fungoval, jak má.



S každým týmem, kde jsi působil, se ti podařilo postoupit. Máš na to nějaký tajný recept?

Žádný tajný recept nemám. Jen chci, aby klub dával smysl od dětí až po chlapy. Většinou je to práce na delší dobu. Ještě mi chybí jen postup do MSFL – to jsem slíbil Nikosovi v Krnově. Tam to nevyšlo, tak to možná zkusíme tady v Alckách! (smích)



Jak se změnily Albrechtice od tvého posledního působení?

Zázemí je pořád stejné, což je škoda. Když člověk vidí jiné areály, jak to tam žije a vypadá, říká si, že by si to i náš klub zasloužil. Ale věřím, že se toho jednou dočkáme. Co se změnilo zásadně, je mládež – byl tu obrovský úbytek dětí. Teď se to ale obrací – od léta budou žáci i dorost hrát kraj, což je super. Teď jen ty soutěže udržet a dál budovat.



Je nějaký moment z letošní sezóny, který ti nejvíc utkvěl v paměti?

Jednoznačně poslední utkání. Zvládli jsme ho perfektně, a navíc přišlo přes 500 diváků. Myslím, že si to všichni užili stejně jako my. To byl fakt silný zážitek.



Vzpomeneš si ještě na svou první štaci v Albrechticích jako hráč nebo trenér?

Jasně. V klubu jsem byl od přípravky až po muže. Po konci divize jsem přešel z hráče u béčka na trenéra – začínali jsme ve třetí třídě, pak postup do okresu, 1. B… Byla to parádní doba. Po každém zápase jsme si to užívali, slavili, prostě fotbal pro radost. A zároveň jsme měli i výsledky.



Krajský přebor je výzva. Jaké jsou tvoje cíle a očekávání do příští sezony?

Chceme se v soutěži zabydlet a určitě nespadnout. Hodně bude záležet na tréninkové morálce. Budeme chtít rozšířit kádr – šanci dostanou dorostenci Foldyna, Živčák, Vyležík, Mužík. Po zranění by se měli vrátit Houdek a Klepáček. Z Úvalna přišel univerzál Jirka Šimčík, kterého jsem měl už v Krnově. Zapojí se i Pepa Majzlík a rádi bychom přivedli ještě dva hráče do ofenzivy. Uvidíme, jak to dopadne.



Na závěr – co bys vzkázal fanouškům a lidem v klubu, kteří vás celou sezónu podporovali?

Už jsem děkoval na začátku, ale klidně znovu: obrovské díky všem, co nás podporovali a žili s námi každým zápasem. A nakonec jen jedno: Alcééé do toho! A kdo nemá šálu, jako by nebyl! (směje se)